6.setkání Fiat Multipla klubu PL - Borki - Polsko - 25.-27.6.2010
Musím přiznat hned na začátku, že do Polska jsme vyráželi s velkou nejistotou a očekáváním. Bohužel z našeho klubu jsme jeli jako jediná posádka a neznalost polského jazyka byla opravdovou hrozbou. Velké lákadlo poznání srazů polského Multipla klubu, který byl založen ve stejnou dobu, bylo ovšem obrovské. Vyrazili jsme hned brzy ráno. Cestu jsme nakonec zvolili raději z velké části po Čechách. Spousty lidí nás odrazovalo, že kvalita polských silnic není zrovna dobrá. Do Českého Těšína byla cesta přiměřená a nečinila nám problémy. Na polské straně to bylo o něco horší a situace se i trochu komplikovala faktem, že se jednalo o první den, kdy Poláci mají prázdniny. Doprava houstla a houstla, čím jsme zajížděli hlouběji do vnitrozemí. Nakonec se z dvouproudé silnice nižší kvality stalo jedno velké popojíždějící parkoviště. Po nějaké době se ozvalo mé čerstvě operované koleno, které začalo protestovat a chtělo změnu. Nakonec jsme z kolony vyjeli na nevalnou cestu, ze které se nakonec vyklubalo odpočívadlo. K našemu údivu na tomto parkovišti stálo asi sedm polských Multinek a sjížděli se ke společné cestě na sraz. Bylo to opravdové štěstí a náhoda, která nebyla plánována. Je pravda, že neplánované akce bývají nejlepší. Chvilku za námi přijela ještě jedna Multinka, kterou jsme cestou předjížděli a celá kolona vyrazila směr Borki. Byli jsme rádi, že jsme se přidali, protože do cíle nám chybělo zhruba sto kilometrů. Výjezd z parkoviště na ucpanou a pomalu popojíždějící silnici nebyl problém. Hned na prvním sjezdu odbočujeme. Začíná pro nás velmi zajímavá cesta v koloně Multinek polským venkovem. Silnice se pomalu zužují a jejich kvalita začíná opravdu upadat. Nicméně, věříme našim průvodcům. Bohužel se po chvilce ukázalo, že náš navigátor nezná prostředí a navíc není zrovna kamarád s navigací a několikrát se vracíme a bloudíme. Polský venkov jsme nakonec poznali opravdu dokonale a v uvedených místech, kde jsme se ocitli, jistě nebyl dosud žádný turista. Nebylo výjimkou projíždět po nezpevněných silnicích, které jsou údajně okrsky a na pasoucí se krávu narazit na každém kroku. Můžeme být rádi za naše „skvělé“ silnice. Postupně naše navigace stále protestovala a cesta se očividně prodlužovala. Došli jsme tedy k rozhodnutí, že se od skupiny oddělíme a pojedeme sami už jen z toho důvodu, že jsem se ubytovali v jednou krásném hotelu nedaleko kempu. Dali jsme na radu našemu Tomtomu a za chvilku jsem jeli po slušných silnicích a za okamžik jsme stáli u hotelu. Díky našim průvodcům jsme nacestovali o 80 kilometrů více, ale bylo to hodně zajímavé. Polsko není placka a v obci se jezdí minimálně osmdesátkou.
Ubytování bylo příjemné a po občerstvení a sprše jsme se vydali do kempu. Bylo to pár kilometrů. Přivítání bylo vroucí. Hned po zastavení se na nás vrhli snad všichni Multipláci, kteří se nám představovali a ani nevím jak, už jsme seděli v jedné chatce zavaleni jídlem a pitím. Stále přicházeli lidé a vítali se s námi. Povídali jsme si dlouho do večera. Není až takový rozdíl mezi polským jazykem a tím naším, jen musí být velká trpělivost na obou stranách.
V sobotu ráno jsme přijeli na domluvený čas do kempu. Vše bylo v poklidu a nikam se moc nepospíchalo. V programu byla návštěva bunkru Konewka od půl desáté. V deset hodin jsem se ptal, kdy tam vyrazíme a zda to nebude problém s pozdním příjezdem. Polsko je úžasné, odpověď zněla, že není domluvený přesný čas, protože nás čekají dneska. Je pravda, že definice času dneska není zrovna zvykem na našem srazu, ale co, jsme hosté. Pomalu se vyráží, kolona 41 Multinek je poměrně dlouhá. Bunkr je vzdálený asi 30 km. Musím uznat, že po celou dobu jely všechny auta plynule a poměrně slušnou přepravní rychlostí 70km v hodině. Nikdo nepředjížděl, nikdo se necpal mezi auta. Pravdou je, že nebyl kdo. Provoz touto lokalitou byl prakticky nulový. Po příjezdu do bunkru bylo prázdné parkoviště a opravdu co bylo domluveno, bylo vyplněno. Prohlídka bunkru a tak. Následně měl být přesun na takové odpočívadlo v lese u památníku. Na tomto místě se mělo grilovat připravené jídlo. Všichni o tom věděli,ale přesto se našlo asi 15 autíček, co neměly nic nakoupeno. Hurá do krámu. Vesnické obchody mají velké kouzlo. Následně jsme se všichni sešli na uvedeném parkovišti. Kluci vyndali grily a už se lesem nesla nádherná vůně. Všichni hodovali. Když nebyl ani jedem hladový krk, vše se sbalilo a vyrazilo se do kempu. Zde volně následovaly soutěže pro děti a také soutěž o nejlépe namaskovanou Multinku. Večer byl na spadnutí a všichni se sešli u velkého ohýnku. Pro nás nastal čas loučení. Celou tu dobu jsme byli v příjemné a pohostinné společnosti mnoha lidí. Stále jsme si povídali o všem možném. Nastalo loučení, které v mém srdíčku zůstane asi napořád. Snad všichni se srdečně loučili a dokonce i někteří pánové byli se slzičkami v očích.
Zní to až neuvěřitelně,ale nečekal jsem takovou pohostinnost a srdečnost. O Polácích se říká, že jsou studení čumáci, ale Multipláci určitě ne. Jsou to lidičky jako my se srdíčkem na správném místě. Za tento víkend jsem ujeli necelých 2 tisíce kilometrů, ale stálo to za to, příště pojedeme určitě znovu.
Polské srazy jsou jiné než ty naše, ale nemohu říci, že horší. Dokážu si představit náš společný sraz. Mohli by od nás pochytit trochu z našich srazů a my zase zvolnit.
Ještě jednou chci poděkovat všem Polákům, co se o nás postarali a hlavně Tomkovi Brzozkovi. Věřím, že se brzy uvidíme a bude nám tak skvěle jako v Borki.
Martinka a Venda