Multinky na Orlíku - 17.10.2010
Je osm čtyřicet pět a já přijíždím se svou rodinkou po Žďákovském mostě směrem k parkovišti proti motorestu, poblíž Orlíka nad Vltavou. Z dáli již bylo vidět, že tam dvě Multinky už stojí a čekají na nás. Sraz byl stanoven na tomto místě, na devátou hodinu a skutečně se během krátké chvíle dostavily i ostatní ohlášená autíčka. Celkem jich chtělo na Orlík přijet jedenáct a skutečně se, pouze s vyjímkou jednoho, ukázala všechna.
Po srdečném pozdravení a shledání, že jsme všichni dorazili živí a zdraví, vždyť třeba my to měli celejch deset kiláků a navíc bez navigace, se rozjela malá spanilka za doprovodu červené Corolly směrem k zámku Orlík. Vjezd měl Multiplaklub povolený až do bezprostřední blízkosti zámku, kde autíčka utvořila dvoustup a kde na nás pak čekala na odiv všem kolemjdoucím. První bod programu po svých, byla prohlídka již zmíněného zámku Orlík. Trvala asi necelou hodinku a všem se líbila.V prostorách sídla Schwarzenbergů byla k vidění mimo jiné spousta nádherných historických zbraní, nebo také loveckých trofejí z nichž největší visela přímo nad branou do zámku, pod níž jsme si udělali hromadné foto a která patří nynějšímu majiteli.
Druhým bodem po svých se stal bod tři, protože z důvodu bolavých nohou některých multipláčat se bod dva měl zrušit.
Bod tři měla být prohlídka zdejší expozice věnované Orlické přehradě. K vidění byla akvária plná malých i velkých rybiček, která v přehradě žijí, což se velmi líbilo dětičkám a nebo třeba výstava černobílých fotografií Vltavského údolí, pořízených před jeho zatopením.
Dalším bodem po svých se stal, alespoň částečně, zrušený bod dva, jenž měla být procházka k hrobce zdejších pánů a to také proto, že jsme se všichni mohli posilnit ve zdejším občerstvení, což mnohé povzbudilo a tak se vyrazilo. Oproti původnímu plánu, že jsou mnozí již nedočkaví oběda a že napůl cesty k hrobce odbočíme směrem k čekajícím autíčkům, odbočila z našeho třicetišesti členného průvodu jen polovina a druhá půlka pod vedením statného průvodce pana J.J. staršího, řidiče Toyotty, pokračovala dál krásným podzimním parkem směrem k hrobce.
Návrat od hrobky znamenal jediné. Naskákat do aut, seřadit na skupinové foto Multipel s Orlíkem v pozadí a vyrazit spanilkou směrem na Onen Svět. Krásné místo na rozhraní Jižních a Středních Čech. Jedná se o turistickou chatu s restaurací, kde je možné se i ubytovat a vedle které stojí i dřevěná rozhledna.
Pro dětičky je vedle rozhledny dětský koutek se živými zvířátky, čehož dítka samozřejmě následně využila. V této chajdě nás čekal některými tolik očekávaný bod čtvrtý a to společný oběd. Ačkoli byla většina z nás hladová, jako vlčáci, tak porce, které nám obsluha naservírovala zvládli mnozí až po velkém boji, jiní vzdali bez boje a rozumní se jim smáli. Je pravdou, že si mnozí na svou nadílku museli počkat, ale jinak si zdejší personál zaslouží velkou chválu."Velké oči" a zdejší "klasická porce" je kombinace vskutku vražedná a já si dal ještě polévku... . Nemůžeme se tudíž divit, že už se pak některým z nás nechtělo, nejenom chodit, ale o nějakém odjezdu kamsi na Zvíkov a tam zase po svých, nemohlo být řeči.
Takže bod pátý "Zvíkov" byl i vzhledem k časové tísni zrušen. Zbýval poslední bod, u mne neoblíbený a tím bylo ukončení setkání. Dvě rodinky odjely z časových důvodů už chvíli před námi a když jsme se pak loučily i my ostatní a jedna Multinka za druhou se rozjížděly do všech světových stran, bylo mi líto, že to tak strašně rychle uteklo. Ukázalo se, že za jeden den se vše stihnout nedalo a pro příště platí- jeden zámek, jeden oběd a jedna procházka.
Chtěl bych za naší rodinku Vám všem, kteří jste přijeli moc a moc poděkovat. Byli jste úžasní a byla to s Vámi fajn neděle. Zvláštní dík pak patří Vendovi a Hance za pomoc při organizaci.
S přáním, příště zase třeba u Vás nashle a čau.
Honza J.