Je osm čtyřicet pět a já přijíždím se svou rodinkou po
Žďákovském mostě směrem k parkovišti proti motorestu, poblíž
Orlíka nad Vltavou. Z dáli již bylo vidět, že tam dvě Multinky
už stojí a čekají na nás. Sraz byl stanoven na tomto místě, na
devátou hodinu a skutečně se během krátké chvíle dostavily i
ostatní ohlášená autíčka. Celkem jich chtělo na Orlík přijet
jedenáct a skutečně se, pouze s vyjímkou jednoho, ukázala
všechna.
Po srdečném pozdravení a shledání, že jsme všichni dorazili živí
a zdraví, vždyť třeba my to měli celejch deset kiláků a navíc
bez navigace, se rozjela malá spanilka za doprovodu červené
Corolly směrem k zámku Orlík. Vjezd měl Multiplaklub povolený až
do bezprostřední blízkosti zámku, kde autíčka utvořila dvoustup
a kde na nás pak čekala na odiv všem kolemjdoucím. První bod
programu po svých, byla prohlídka již zmíněného zámku Orlík.
Trvala asi necelou hodinku a všem se líbila.V prostorách sídla
Schwarzenbergů byla k vidění mimo jiné spousta nádherných
historických zbraní, nebo také loveckých trofejí z nichž
největší visela přímo nad branou do zámku, pod níž jsme si
udělali hromadné foto a která patří nynějšímu majiteli.
Druhým bodem po svých se stal bod tři, protože z důvodu bolavých
nohou některých multipláčat se bod dva měl zrušit.
Bod tři měla být prohlídka zdejší expozice věnované Orlické
přehradě. K vidění byla akvária plná malých i velkých rybiček,
která v přehradě žijí, což se velmi líbilo dětičkám a nebo třeba
výstava černobílých fotografií Vltavského údolí, pořízených před
jeho zatopením.
Dalším bodem po svých se stal, alespoň částečně, zrušený bod
dva, jenž měla být procházka k hrobce zdejších pánů a to také
proto, že jsme se všichni mohli posilnit ve zdejším občerstvení,
což mnohé povzbudilo a tak se vyrazilo. Oproti původnímu plánu,
že jsou mnozí již nedočkaví oběda a že napůl cesty k hrobce
odbočíme směrem k čekajícím autíčkům, odbočila z našeho
třicetišesti členného průvodu jen polovina a druhá půlka pod
vedením statného průvodce pana J.J. staršího, řidiče Toyotty,
pokračovala dál krásným podzimním parkem směrem k hrobce.
Návrat od hrobky znamenal jediné. Naskákat do aut, seřadit na
skupinové foto Multipel s Orlíkem v pozadí a vyrazit spanilkou
směrem na Onen Svět. Krásné místo na rozhraní Jižních a
Středních Čech. Jedná se o turistickou chatu s restaurací, kde
je možné se i ubytovat a vedle které stojí i dřevěná rozhledna.
Pro dětičky je vedle rozhledny dětský koutek se živými zvířátky,
čehož dítka samozřejmě následně využila. V této chajdě nás čekal
některými tolik očekávaný bod čtvrtý a to společný oběd. Ačkoli
byla většina z nás hladová, jako vlčáci, tak porce, které nám
obsluha naservírovala zvládli mnozí až po velkém boji, jiní
vzdali bez boje a rozumní se jim smáli. Je pravdou, že si mnozí
na svou nadílku museli počkat, ale jinak si zdejší personál
zaslouží velkou chválu."Velké oči" a zdejší "klasická porce" je
kombinace vskutku vražedná a já si dal ještě polévku... .
Nemůžeme se tudíž divit, že už se pak některým z nás nechtělo,
nejenom chodit, ale o nějakém odjezdu kamsi na Zvíkov a tam zase
po svých, nemohlo být řeči.
Takže bod pátý "Zvíkov" byl i vzhledem k časové tísni zrušen.
Zbýval poslední bod, u mne neoblíbený a tím bylo ukončení
setkání. Dvě rodinky odjely z časových důvodů už chvíli před
námi a když jsme se pak loučily i my ostatní a jedna Multinka za
druhou se rozjížděly do všech světových stran, bylo mi líto, že
to tak strašně rychle uteklo. Ukázalo se, že za jeden den se vše
stihnout nedalo a pro příště platí- jeden zámek, jeden oběd a
jedna procházka.
Chtěl bych za naší rodinku Vám všem, kteří jste přijeli moc a
moc poděkovat. Byli jste úžasní a byla to s Vámi fajn neděle.
Zvláštní dík pak patří Vendovi a Hance za pomoc při organizaci.
S přáním, příště zase třeba u Vás nashle a čau.
Honza J.
